Srpen 2013

Rebel War by Scatty

29. srpna 2013 v 15:11 | Scatty

Stav? Rozepsáno
Díly? 2/??


Rebel War part 2

29. srpna 2013 v 15:11 | Scatty

Druhá část.

"Tak konečně jste tu všichni." Namáhavě ze sebe vyloudil malý tlustý mužík a všichni se poklonili. "Dobrý den pane řediteli." Oslovil ho Hyungsik. "Á můj zpěváček. Tak tady máte texty a běžte do studia zkoušet já mám ještě nějakou práci." Podal jim text, uklonil se a spěchal pryč. Pár lidí je oslovilo, aby šli s nimi. "To budeme už dnes nahrávat?" zděšeně zašeptala k Hyungsikovi a ten se jen laškovně usmál. 'Pane bože!' pomyslela si zděšeně.
"Tady máš sluchátka." Usmál se na ni Hyungsik a na uši jí nasadil velká sluchátka. Začala v nich hrát hudba, naštěstí začínal on a tak Soo Rin odposlouchala melodii a začala zpívat. Dávala do toho vše, přece jenom nechtěla, aby něco pokazila. Když zrovna nezpívala, zaposlouchala se do Hyungsikova hlasu a usmívala se. Když skončili, stáhla si z hlavy sluchátka. "Dneska to byla jenom zkouška, nemusela jsem tak naplno." Usmál se, a když procházel kolem ní rozcuchal jí vlasy. "To si mi to nemohl říct dřív?" zasmála se a vydala se za ním ven z budovy. "Nečekala jsem, že skončíme tak brzo. L.Joe dojede až za hodinu." Podívala se zamyšleně na své hodinky. "Pojď, zvu tě na kafe." Chytl ji za ruku, aby se za ním vydala a potom ji rychle pro jistotu pustil.
Seděli v docela pěkné kavárničce a vesele se 'poznávali'. "Máš.." Hyungsi kto nedořekl jelikož jí začal zvonit mobil: "Ano Byunghune?... Cože? …. Tos mi nemohl zavolat dřív?... No dobrá.. Taky se měj.." naštvaně to položila. "Co se děje?" zeptal se jí starostlivě Hyungsik. "Ten blb zase musí něco důležitého udělat." Na to nic neřekl. "Měla bych jít, přece jenom cesta domů pěšky trvá dlouho." Usmála se, zvedla se, ale on ji zastavil: "Počkej, doprovodím tě."
"Tak už jsme tu. Děkuji, že jsi mě doprovodil." Oslnivě se zazubila. "A co si mi chtěl říct v té kavárně před tím, než mi zazvonil mobil?" Ztuhl: "No.. to, že máš krásný úsměv." Cítil, že se začíná červenat. "A ty máš krásné oči." Ve spěchu se uklonila a vběhla do budovy. Hyungsik tam ještě chvíli stál celý omámený a potom se rozešel domů.
Věci hodila na zem v pokoji a svalila se do postele. Nevěděla, co ji to sužuje. Pokaždé když ho viděla, rozbušilo se jí srdce a chtělo se jí křičet. Zašlo to tak daleko, že se jí zjevoval, když zavřela oči. "Soo Rin už jsi doma?" přivítala ji vesele Hye Jin. "A-ano jsem." Řekla rozrušeně. "Děje se něco?" "No nevím c-co to je. Když ho uvidím, rozklepu se, srdce mi div nevyskočí z hrudi a.." schovala si tvář do dlaní. "Á ty si se nám zamilovala!" poznamenala vesele Hye Jin a objala ji kolem ramen. "A kdo to je? Že by L.Joe?" "Prosím tě dej pokoj s L.Joem, dnes mi volal, že kluci zase něco pořádají a nemůže tam chybět. Musela jsem jít pěšky až sem." Povzdechla si.
Stála před agenturou a čekala na ostatní. "Jsi tu brzo." Pohlédla nahoru a nad ní stál Hyungsik. "Nechci přijít na nahrávání pozdě." Usmála se.
Soo Rin spěchala z agentury, aby se dostala co nejdřív domů. "Soo Rin, mohl bych jít dneska s tebou?" doběhl ji Hyungsik. "No.. já.." rozhlídla se kolem sebe. "Ty na někoho čekáš? Typuju, že na L.Joea." poznamenal sklesle. "Ne! Čeká na mě kamarádka. Hyungsiku omlouvám se, ale byla bych nerada, kdyby o tobě věděla, pak bych měla v bytě peklo." Posmutněla. "To je v pořádku, chápu to." Vzal její tvář do dlaní a políbil ji na čelo. "Kdyby si cokoli potřebovala, zavolej." Soo Rin kývla hlavou na souhlas a oba se rozešli.
"Dneska tě nedoprovázel?" usmála se šibalsky na Soo Rin její kamarádka. "Víš, že mi má volat matka. A cesta s ním by trvala dvakrát déle." Pozamenala suše a v tom zazvonil telefon. "Ahoj mami! … Jistě, moc ráda. … Na jak dlouho budu chtít. .. Dobře dojedu v pátek!" usmála se na Hye Jin. "Chceš jet se mnou?" Hye Jin zavrtěla hlavou: "Ne, je to tvoje rodina, musíš si ji pořádně užít a já bych překážela."
(večer před odjezdem)
"COŽE?? .. To si děláš srandu?? … Agrr no fajn." Zavěsila. Soo Rin naštvaně přecházela z místa na místo. Její spolubydlící se na ni podívala: "Co se děje? L.Joe nemůže?!" Soo Rin přikývla: "Kdo mě teď odveze? Á mám nápad!" rychle vytočila Hyungsikovo číslo a když to zvedl 'vybafla' na něj: "Odvezl bys mě k matce?"

Rebel War part 1

29. srpna 2013 v 15:09 | Scatty

První část

Soo Rin stála na prahu agentury a rozhodovala se, jestli přece jenom nemá couvnout. Pomalu natáhla ruku ke klice a vstoupila. "Zatracený L.Joe!" proklela potichu a vydala se chladnou chodbou do vyššího patra. Dnes tu probíhá "hledání talentů" a ona sem přišla na přání jejího přítele Lee Byunghuna. Posadila se na židli a čekala, kdy ji pozvou a tak si mezitím nasadila sluchátka a opakovala si text. Bohužel jí jednou zabloudil zrak na ostatní slečny, které tam čekali s ní a tázavě nadzvedla obočí. Všechny byli celé rozjařené a šíleně oblečené ve srovnání s tím, co měla ona na sobě. Její modré ryfle, kostkovaná košile na tričku vypadali oproti tomu… Do ruky uchopila kytaru potichu začala zkoušet akordy. "Slečna Soo Rin." Usmála se pořadatelka a ona se zvedla a jistě nakráčela k místu kde si měla stoupnout před porotce, to ji takový problém nedělalo ale, jakmile uviděla, že tak nejsou jenom porotci ale i pár skupin zděsila se. "L.Joe jen počkej až tady skončím." Pomyslela si, ale nasadila zářivý úsměv a čekala, až ji vyzvou, aby začala zpívat.
Jejich vztah byl poměrně bez lásky z obou stran, což nevěděla. Oba se snažili, aby to vypadalo, že se opravdu milují, i když si byly pouze jenom dobrými přáteli. Nejvíce za to nenáviděla rodiče. Jak mohly domluvit dvoum ještě nenarozeným dětem to, že spolu budou chodit a jednou se vezmou? "Em, ahoj." Mírně nadskočila a otočila se, aby viděla, kdo to na ni mluví. Stál tam Hyungsik ze ZE:A, který byl v tom sále taky. "Zdravím. Potřebuješ něco?" usmála se a on se podrbal na hlavě. "Mám tě dovést před porotu." Nejistě se zaculil. Pokrčila rameny a vydala se s ním zpátky. "Máte to v kapse!" řekl velice nadšeně jeden z porotců, jak později zjistila, byl to ředitel agentury. "Co prosím?" zeptala se nejistě. "Budete natáčet videoklip s jednou naší hvězdou, takže vám gratuluji. Zítra se sem dostavte ráno." Mile se na ni usmál a ona pochopila, že to není žert. "Děkuji." Uklonila se a ještě okouzleně se dobelhala na chodbu. Hyungsik se šoural za ní, jelikož už nejspíš chtěl odejít, protože všichni ostatní z jeho skupiny byly dávno pryč. "Můžu tě obejmout?" usmála se a Hyungsik stál chvíli celý zmatený ale nakonec jako by ho něco nakoplo: "Jasně." Zašklebil se a nastavil náruč. Vděčně se na něj usmála, rychle ho objala. "Asi nevíš, s kým budu natáčet." Zeptala se ho, i když odpověď tušila. Hyungsik pokrčil rameny na znamení, že neví a přitom si tím byl jistý.
"Kde se touláš?" usmál se L.Joe na Soo Rin, když nastoupila k němu do auta. "Omlouvám se, povídala jsem si ještě s Hyungsikem. A proč si mi neřekl, že tam bude i pár skupin?" hodila na něj tázavý pohled. "No, ty by si tam jinak nešla." Zakřenil se a odvezl ji před její byt. "Chceš tam zítra hodit?" navrhl a ona jenom pokývala na souhlas. "Měj se hezky." Usmála se a vběhla do budovy. "Už jsi tu?" zvolala z kuchyně její kamarádka Hye Jin. "Jo jsem." Tašku hodila na linku. "Tak co L.Joe? Dali jste si pusu?" zakřenila se. Hrozně ráda ji tímto škádlila, jelikož jenom ony dvě a L.Joe věděli o co v jejich vztahu jde. "Nech toho. Víš, že jsme si za celé ty dva roky pusu nedali a nemám to v plánu." Šťouchla do ní a svalila se na gauč. "Ale pořád máš to štěstí, že si ho jednou vezmeš." Posmutněla. Hye Jin ho opravdu milovala, ale on už měl určený život s někým jiným. "Hye Jin! Pro mě je to utrpení! A co ty víš, třeba si na tebe myslí, když jsme byli párkrát všichni tři venku." Mrkla na ni a raději šla spát, aby byla na zítřek odpočatá.
Soo Rin šla právě parkem k agentuře a vesele se o něčem bavily. Kluci ze ZE:A, jejich jeden člen s ní měl natáčet, čekali už před dveřmi a jako první si jich všiml Hyungsik. "Proč jde s L.Joem? to jsou sourozenci nebo co?" zeptal se zmateně Taeheona, který stál vedle něho. "Kámo, utíkaj ti informace, oni spolu už dva roky chodí." Ušklíbl se. "Divnej vztah nevypadá to..." odmlčel se, jelikož se oba přiblížili na doslech. L.Joe tušil, co si Hyungsik myslí ale nebyl rozhodnutý se začít chovat jinak, stejně se jednou vezmou….


Cesta za snem part 12

29. srpna 2013 v 15:06 | Scatty

Omlouvám se ale musela jsem to napsat ve třetí osobě *Scatty*

12.část - poslední


Finální úpravy na koncert se chýlí ke konci a všude byl zmatek. Sang Jin pobíhala mezi skupinami a pomáhala jim s jejich dokončením úprav na sobě. Když konečně všechen zmatek skončil, svalila se do křesla a chvíli si oddechla. "Pojď, musíš nás vidět!" táhl ji Sang Hoon za ruku k jevišti. "No dobrá podívám se na vás." Usmála se a opřela se o zeď. Vše probíhalo v klidu, ale v polovině koncertu se ozvali výstřely a v celé hale se ozvali vyděšené výkřiky a všichni se snažili co nejdřív dostat ven. Vyběhla na jeviště a začala sledovat všechen ten zmatek. "Pozor!" k zemi ji stáhl Ray (C-Clown) a za ruku ji odtáhl pryč z jeviště. "D-děkuju." Řekla roztřeseným hlasem. "Jsi v pořádku?" ptal se starostlivě Ray. Jenom kývla hlavou na souhlas a už se šli oba ukrýt do "bezpečí". Schovali se za klavír a Ray na ni konejšivě mluvil: "Neboj se, nikomu se nic nestane, za chvíli je tu policie a vše bude dobré." Nevnímala ho. Sledovala blížící se postavu v černém, a jakmile pozvedla zbraň a namířila ji na Raye automaticky zareagovala. Odstrčila ho stranou a sama se vystavila na pospas zbrani. Střelec už vystřelil a Sang Jin se zhroutila na zem a chytla se za pravý bok. Jakmile střelec uslyšel přijíždějící policejní auta utekl. "Sang Jin!" Ray se k ní sklonil, vzal ji do náruče a položil ji před klavír. "J-jsem v pohodě." Bolestně se ušklíbla. Levou ruku oddělala z boku a až teď si všimla, že krvácí. "Hned zavolám sanitku!" Ray se zvedl a odešel kousek dál. "Tiny! Tiny!" ozvalo se v dálce. Podle hlasu poznala, že to byl Yo Seob. Jakmile ji uviděl, doběhl k ní: "Co se ti stalo??" poplašeně těkal očima. "Jsem jen postřelená, bude to dobrý." Ale sama věděla, že už jí moc času nezbývá. "Yo Seobe!" ozvalo se od místa odkud došel. "Tiny je..je zraněná!" vyklopil ze sebe a všichni se raději zastavili pár metrů od nich. "Přišel jsem na to kdo je tvůj bias." Oči se mu začali plnit slzami jako ostatním, kteří též věděli, že už moc naděje na to, že ji zachrání, není. Sang Jin se jen ušklíbla a čekala na odpověď. "Dong Woon." Zašeptal a ten (Dong Woon) se od někudy přiřítil. "Tady jste a kde.." zasekl se jakmile ji uviděl v kaluži krve a když u ní uviděl Yo Seoba lehce se naštval. Oči se mu zaplnili slzami a pomalými kroky se k ní vydal. Odstršil Yo Seoba a klekl si k ní. "Tiny.. ne.." zastavila ho tím, že mu přiložila prst na ústa: "Sang Jin né Tiny." Dong Woon se zaratil ale jakmile se zahleděl do jejích očí. Poznal ji, jediná dívka, kterou kdy miloval, měla modré oči orámované zešikmením. "Nepřestala jsem tě milovat. Celé ty dva roky." Řekla sípavě a šlo poznat, že ji to dělá velký problém. Mezitím dojeli doktoři, ale o nic se nepokoušeli, věděli, že zde už není pomoci. "Ne, neodcházej mi! Prosím!! Celé ty dva roky jsem tě hledal, nemohl jsem na tebe zapomenout! A když tě najdu.. ne.. prosím!" byl zoufalý. Do dlaně mu vtiskla klíčky od její slohy na výkresy. Nemusela nic říkat, Dong Woon to pochopil správně. Klíčky sevřel a sledoval, jak se Sang Jin pomalu zavírají oči a hrudník se jí přestává zvedat. "Né!" vydral se z jeho hrdla přidušený výkřik a z očí se mu začali koulet slzy. "Dong Wooni, pojď." Přišel k němu konejšivě Jun Hyung. "Nech mě být." Hlesl po tichu a nespouštěl z ní oči. "Pojď, musíme jít!" trval si na svém Jun Hyung ale Dong Woon odmítal vstát tak si zavolala na pomoc Gi Kwanga a s jeho pomocí ho od ní odtáhly. Dong Woon se vzpíral, ale z jejich pevného sevření se vymanit nedokázal.
Jakmile dojeli na chatu vtrhnul do jejího pokoje a vytáhl slohy s jejími výkresy. Z kapsy vytáhl klíčky a roztřeseně odemkl zámek a začal si prohlížet obrázky, které mu zase vhrnuly slzy do očí.
(o pár dní později)
Je po pohřbu jak Sang Jin tak jejího táty. Dong Woon sedí zklíčený na Sang Jinině "provizorní" posteli a upravuje fotky z chaty. Fotky, na kterých je z velké části právě ona. Strávil nad tím celý týden, jelikož fotek je opravdu hodně a dnes se mu podařilo upravit poslední. Kluci se na něj se starostlivým výrazem pořád dívali. Nic nejedl jen se občas napil a dál upravoval fotky. Když je měl všechny upravené začal si je prohlížet, od první až do té poslední. Zastavil se na jedné kde je Sang Jin v těch tyrkysových šatech na oslavě, usmívá se a je bezstarostná. Z očí se mu začali kutálet slzy. Nemohl na ni zapomenout. V noci se mu vracela pořád ta stejná noční můra-jak jeho dlouhodobá láska umírá.

Cesta za snem part 11

29. srpna 2013 v 15:04 | Scatty

11. část

Zvedla jsem ji a začala číst: Milá Tiny, máme pro tebe pár úkolů, co musíš splnit. 1) Dej si pěknou koupel:P 2) nalič se a uprav si vlasy 3) v šatníku si vyber šaty, obleč si je a v sedm dojdi po "červeném koberci".
Konec. Co to má znamenat? Přestala jsem to řešit. Na svoji "úpravu" mám dost času tak jsem se šla "naložit" do vany. Pořádně jsem se zklidnila. Další bod líčení a vlasy. Vytáhla jsem z tašky svůj hřeben a sponky a začala jsem si na hlavně vytvářet docela složitý drdol, přičemž mi ve předu, trčeli dva vlnité prameny. "No, mohlo to být i lepší." Zkonstatovala jsem, jakmile jsem si prohlédla můj výtvor. Dále následovalo líčení. Hu jak já to nemám ráda. Namalovala jsem si spodní černé linky, které jsem na konci lehce protáhla. Na víčka jsem si nanesla stíny kouřovým líčením a dodělala jsem si řasy. Otevřela jsem dveře do šatny a začala hledat něco, co by aspoň vzdáleně šaty připomínalo. Našla jsem jedny. Vypadali docela dobře. Z šatníku jsem vytáhla ještě boty na podpatku a šla se obléct. Když jsem na sebe nasoukala šaty a obula si boty stoupla jsem si před zrcadlo. Ty šaty byli dokonalé. Měli tyrkysovou barvu a byli úplé, ohalovali ramena a konce dlouhých rukávů se zvonovitě rozšiřovali. Celková délka byla po kolena a sukně byla vzdušná a lehce nabraná. Nevypadalo to vše špatně. Vkročila jsem nejistě na podpatcích a hned jakmile jsem otevřela dveře byla tam vysypaná cestička z okvětních lístků růžovo-červené barvy. Táhl se to chodbou dál a byla jsem si jistá, že tato cestička mě dovede k odpovědi.
Došla jsem skoro k výběhu pro koně, když se najednou rozsvítilo světlo: "VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM!" ohromením jsem zůstala stát a civět na všechny kdo tu byl. B2ST doběhli ke mně a začali mě popostrkovat dopředu k pódiu. Mezitím jsem uviděla známé tváře. Byli tu NU'EST, SS501, Teen Top, C-Clown, JJ project, 100%. "Usaď se teď pro tebe máme malý program. Ochotně jsem si sedla na židli jelikož mě nohy boleli z podpatků. První se na jevišti objevili Teen Top a zaspívali I Wanna love. Pořádně si to užili, viděla jsem to na nich. Následovali NU'EST s Face, a ostatní skupiny. Když toto jejich bylo zakončeno písničkou V.I.U od B2ST rozkrojila jsem dort a šla se se všemi pozdravit. Jako prvního jsem uviděla Baekha. "Ahoj, ráda tě vidím." Uklonila jsem se a objala ho. "I já tebe." Usmál se. Najednou jsem cítila něčí ruku kolem mých ramen: "Páni jsi okouzlující." Přejel mě zasněným pohledem JR. "Děkuji." Řekla jsem nesměle. "Víš, že se kvůli tobě začal Baekho učit plavat?" zasmál se vedle něj Aron. "To mě těší, omlouvám se ale jdu pozdravit ostatní." Lehce jsem se uklonila a odešla se podívat za ostatními. Stejný "rituál" proběhl i u Block B, SS501, C-Clown, Teen Top, 100% a zastavila jsem se u JJ projekt. "Ahoj JR, JB." Opět proběhl "rituál", otočila jsem se a chtěla si někam aspoň na chvíli zalézt. Ale JR postrčil JBho ke mně. "Em..Tiny. Chci se ti omluvit za ten..ten večer." Vykoktal ze sebe a kolem oka měl pořád modráka. "To je v pořádku." Usmála jsem se.
Z příjemné zábavy mě vyrušilo moje vyzvánění. Odešla jsem kousek dál ode všech a zvedla to:
"Dobrý den."
"Slečna Sang Jin?" poznala jsem doktorův hlas.
"Ano, to jsem já."
"Máme bohužel špatné zprávy o vašem otci." Z hlasu mu šla vyčíst lítost a smutek.
"A-a jaké?"
"Před hodinou zemřel. Jeho stav se rapidně zhoršil. Pokoušeli jsme se ho zachránit, ale selhalo mu srdce. Nedalo se už nic dělat. Upřímnou soustrast. Ohledně pohřbu vám zavolám později, vše nachystáme, jelikož potřebujeme ještě něco zjistit a chvíli to bude trvat."
"J-jistě pane d-doktore." Oči se mi začali plnit slzami a při slovech, že můj otec zemřel, se mi podlomila kolena. Doktor zavěsil a já jsem se pomalu otočila k Hyun Seungovi, který na mě mluvil. Jakmile viděl, jak na to jsem zděsil se: "Tiny! Co se stalo?" Nepřítomně se slzami v očích jsem se na něj podívala: "Zemřel mi táta." Když to uslyšel, zavolal ostatní. Yo Seob se nabídl, že mě odvede do pokoje.
"V klidu, nebreč." Utěšoval mě, ale moc se mu to nedařilo. Pořád jsem plakala. "No ták." Něžně mi zvedl tvář a roztomile se usmál. Koutky úst se mi cukly a docela dlouhou chvíli jsme si hleděli do očí. Yo Seob mě políbil a znovu a znovu. Překvapilo mě to ale.. podlehla jsem. Svalil mě na postel a vše se extrémně převrátilo a došlo to až moc daleko. Mezitím došel Dong Woon k mému pokoji a ale jakmile uslyšel, co se vevnitř děje příšerně se naštval a odešel.
Nechtěla jsem otevřít oči, něco příjemně hřejícího leželo vedle mě. Abych zjistila, co to bylo začala jsem pátrat rukou a hned jakmile jsem narazila na něčí hruď vystřelila jsem z postele na druhý konec pokoje, hodila na sebe věci a nevěřícně hleděla na Yo Seoba ležícího v mé posteli. "Ty už jsi vzhůru?" řekl ospale. "C-co se stalo?" na nic jsem si nepamatovala. Yo Seob s místo odpovědi zašklebil a já to v tu chvíli pochopila. "Proboha, proboha! Nic to neznamenalo a co když to zjistili.." začala jsem panikařit. "V klidu, pokaždé když je nějaké akce nás ráno najdeš dole na pódiu." Rozhodla jsem se mu věřit a raději jsme se oba rozešli. Tedy on šel do svého pokoje. Ještě půl hodiny jsem počkala, aby to nebylo tak nápadné a sešla jsem dolů. "Dobré ráno." Pozdravila jsem a všichni odpověděli až na Dong Woona. Ten seděl naštvaně a ignoroval i Yo Seoba. Sakra, že by něco zjistil? Po chvíli jsem se to však vše dozvěděla, jelikož jsem ho potkala na chodbě. "Dong Wooni ty mě ignoruješ?" zastavil se a pohlédl mi do očí: "Já? Jak bych nemohl, nedovedl jsem si představit že jsi taková… taková.. hrrmm prostě že podlehneš každému. V tu chvíli mi explodovalo srdce." S těmito slovy odkráčel pryč. Explodovalo srdce.. zarazilo mě to. Že by, že by mě měl rád? Ne to je hloupost. Raději jsem se rozešla do pokoje a přemýšlela nad jinými věcmi….
Velký koncer. Oznámili mi to pár dní po otcově smrti a vše už je v plném proudu. Dong Woon do těď nemluví se mnou ani s Yo Seobem. Ale je tu naopak spousta skupin, které jsem poznala od Block B po JJ project. Obešla jsem už všechny asi po páté a dnes je poslední den zkoušení a zítra. Zítra by už ten velký koncert měl proběhnou!

Cesta za snem part 10

29. srpna 2013 v 15:03 | Scatty

10. část

"Jen jsem chtěl přejít přes silnic a jaksi jelo nějaký velký auto." Uculil se a ostatní se začali nervózně smát. L.Joe mě chytil kolem ramen: "To se stává, jeho chce srazit kde co." Ještě chvíli jsem se s nimi bavila a potom jsem se omluvila a rozešla zpátky za kluky z B2ST. "Kde jsi byla tak dlouho?" zeptal se mě zamračeně Gi Kwang. Vše sem jim vysvětlila a nikdo si nemohl odpustit poznámku, že musím pořád někoho zachraňovat.
"Li, nechoď pryč, kdo mi tu teď pomůže? Omlouvám se!" křičel majitel kavárny na jednu slečnu, která právě opouštěla kavárnu a nasupeným výrazem. Došla jsem k němu a on celý zoufalý zíral do pultu. "Dobrý den." Poklonila jsem se a nabídla mu svoji pomoc. Celý se rozzářil, rozdal mi úkoly a já se s chutí do toho pustila. Kluci se divili, kde jsem ale, jakmile jsem jim nesla jejich objednávku, která činila další kapučíno pochopili. Dokonce byli tak hodní, že tu počkali až do zavíračky a než jsme poklidili. "Děkuji ti a mohla bys dojít zítra? Li to jen tak nepřejde." Kývla jsem na souhlas a rozloučila se.
"Tiny, Tiny.." šeptal někdo blízko mého ucha a já se probrala. "Já usnula?" zeptala jsem se zmateně, když jsem viděla, že mě Dong Woon nese ke mně do pokoje. Jenom kývl hlavou a uložil mě do postele. "Díky." Zašeptala jsem a oči se mi pomalu zavírali. Ucítila jsem jeho rty na čele, poté na nose a nakonec se svými rty otřel o ty moje. "Dobrou noc." Zašeptal mi do ucha a odešel. To mi asi udělal schválně! Nemohla jsem díky tomu jeho polibku usnout tak jsem si začala čmárat něčí obličej. "Hups.." zaklela jsem a raději ho schovala.
"Dobré ráno." Uklonila jsem se vedoucímu, zavázala si zástěru a den byl v pohybu. Roznášela jsem objednávky a hlavně nestíhala jsem. "Velice se omlouvám, nemám v tom praxi." Sklonila jsem hlavu, když se mnou vedoucí mluvil. Šla jsem roznést velkou objednávku, když mě zastavila holka přibližně mého věku s úsměvem na tváři: "Ukaž, roznesu to." Vzala mi tác z ruky a já běžela pro další objednávku. "Díky bohu Li, už jsi dostala rozum?" usmál se vesele vedoucí. "Ano, a vidím, že sis našel náhradu." Pousmála se. Ještě více jsem sklonila hlavu. "Vezmi toto a dones to tomu klukovi támhle vzadu." Ukázala směrem, který popisovala. Všimla jsem si jak se na něj všechny slečny co zde byli dychtivě dívají a špitají si, takže jsem začala tušit: další IDOL. Vzala jsem kapučíno a pomalu se vydala za ním. Proč já mám takové štěstí v neštěstí? Těsně před stolem mi do cesty strčila nohu jedna z jeho obdivovatelek a já celý obsah hrnku vylila přímo na něj. "Omlouvám se, hned skočím pro ručník." Uklonila jsem se a šla do komory pro nějakou hadru. "No tak SangJin!" okřikl mě vedoucí. "To je v pořádku." Zasmál se Ten idol a sedl si k pultu. "Opravdu Ray?" Idol kývl hlavou a oslnivě se zazubil. Ray z C-Clown! Další můj oblíbenec. "Mmm SangJin. Hezké jméno. Pojď ke mně, neboj se." Zaklela jsem. Podívala jsem se mu zpříma do očí a zase se svým rozhodným hlasem zpustila: "Já nemám strach, ale pořád jsem v práci."
"Teď už ne." Usmál se Ray, rozvázal mi zástěru a táhl ven. Stihl ještě zavolat na vedoucího, že si mě jen na chvíli 'půjčí'.
"Dám si kokosové a ty?" koukl se na mě. "Zvu tě." Dodal ještě a usmál se. "Borůvku." Řekla jsem nejistě, a když mi Ray vrazil do ruky kelímek s Buble tea radostně jsem se napila. Tak dlouho jsem ho už neměla. Byl to v celku hezky strávený zbytek dne. "Mockrát děkuji za pozvání, ale teď už budu muset jít." Řekla jsem a kývla k autu, kde nedočkavě seděl Doo Joon. "Jasně chápu." Usmál se Ray. Dala jsem mu pusu na tvář: "Ještě jednou díky." Otočila jsem se a šla k aute kde seděl leader docela vyvedený z míry z mého chování. "Jeď a nezírej." Zasmála jsem se a on se vzpamatoval.
"Takže vše je domluvené ano?" slyšela jsem šeptání v kuchyni, ale moc pozornosti jsem tomu nevěnovala. "Dobré ráno." Usmála jsem se ospala a sedla si k hrnku čaje, všichni odpověděli a přestali mluvit. Do oběda probíhalo vše celkem v poklidu, bylo mi trošku zle, takže jsem ležela na posteli a četla si. Kolem čtvrté hodiny jsem uslyšela tiché kroky a potom mi někdo pode dveřmi podstrčil obálku. Zvedla jsem ji a začala číst….

Cesta za snem part 9

29. srpna 2013 v 15:01 | Scatty

9. část

Udělal pár kroků vpřed a nosem se dotkl mé ruky. "Nemáš cukr?" koukla jsem se prosebne na Gi Kwanga, ten se zašklebil a podal mi pár kostek. "A teď jsme oficiálními přáteli a mezi námi je jakési pouto Gwijogu." Nadšeně jsem se pousmála a otočila se. "Jenže nemám co na sebe." Gi kwang jako by s tím počítal a hodil po mě rajtky a přede mě postavil vysoké jezdecké boty. "Paráda." Vydechla jsem a Gi Kwang mě tak nechal, abych si ho mohla osedlat a obléct se. Když bylo vše pořádně zapnuto, sevřela jsem otěže a vyvedla jsem Gwijoga ven. Tak jsem se mu vyhoupla do sedla a přiklusala k ostatním. "Páni, ani jsem nevěřil, že ho někdo dokáže zkrotit." Vydechl Yo Seob a přihnal se ke mně, aby si ho pohladil ale Gwijog se vzepjal na zadní a Yo Seob couvl. "Nenechá na sebe od nikoho kromě mě šáhnout." Vysvětlila jsem pomalu a byla jsem ráda, že jsem nespadla ze sedla. "Co kdybychom si dali závody?" navrhl Hyun Seung a vyšvihl se do sedla. Všichni nadšeně souhlasili jen já jsem měla strach. "Já.. nikdy jsem necválala." Přiznala jsem a přejela všechny pohledem. Nakonec se Dong Woon nabídl, že mě cválat naučí. Kluci si dali závod někam k rybníku, který byl nejspíš daleko a Dong Woon mě začal učit cválat, ale nakonec se chopil foťáku a ptal se, jestli by mě nemohl s Gwijogem vyfotit jelikož jinak jeho majestátnost nevyfotí venku. Souhlasila jsem a nechala se s Gwijogem fotit.

Všichni celý strhaní a ušpinění od koní jsme seděli v kuchyni u stolu a já čekala, kdy vytáhnou Dong Woona z domu abychom mohli začít péct ten dort. V tom přišel Gi Kwang jen v kalhotách s ručníkem na hlavě. "Dong Wooni nechtěl bys se mnou zajít sbalit pár holek do klubu?" lehce zavlnil boky a já se nad tím pohledem musela pousmát. "Hele, rád bych, ale jsem strhanej a.." Gi Kwang ho však přerušil: "Tak ty se bojíš jo? Vsadím se, že bych sbalil víc holek než ty!" ušklíbl se a tvář nechal zkřivenou do podivné grimasy. Dong Woonovo obočí vylétlo až někam k vlasům a uchechtl se: "Cože? Já bych jich sbalil víc!" Gi Kwang zakroutil hlavou: "Tak pojeď se mnou!" Dong Woon mu oznámil, že se jen umyje a nachystá a já byla ráda, že ho nakonec ven vytáhl. Když se za nimi zavřeli dveře a zmizeli v dálce rozběhli jsme se k autu a jeli nakupovat. Vběhli jsme do obchodu a všichni už měli přidělené, co mají vzít, když jsme se opět sešli, zaplatili jsme a běželi zpátky k autu.

Začala jsem rozdávat úkoly, co kdo má udělat a sama jsem se také pustila do příprav korpusu a Doo Joon mi sním pomáhla.
Poslední úpravy. Ještě jsem dodělala pár ozdob z marcipánu a dala je na dort. Kluci ho museli odnést do lednice, jelikož byl na mě už trochu víc těžký. Sedli jsme si do obýváku a já se ještě rozplývala nad mým dílem. Byl tří patrový kulatý dort dort. Byl potažený býlím fondy s plno ozdobami. Ze chvíli došli kluci a já byla ráda, že jsme to stihli. "Tak co jaké je skóre?" zasmál se Jun Hyung a oba si změřil pohledem. "Je to jedna jedna." Oznámil suše Gi Kwang a slalil se do křesla. "Kde jste všude lovily?" vyptával se dál zvědavě Jun Hyung. "No nejdřív jsme šli do baru a tam vyhrál Gi Kwang díky svým břišním svalům a potom jsem vyhrál já díky své roztomilosti!" zazubil se Dong Woon. "A kde jste je po druhé lovili, že jsi vyhrál?" pousmála jsem se. Dong Woon se zatvářil docela podivně a potom vyhrkl: "Na dětském hřišti!" Všichni zůstali zírat s otevřenou pusou a to poté přešlo do hlasitého smíchu. Nakonec jsme se všichni šli umýt a spát.

Vykradla jsem se z pokoje a šla všechny vzbudit. Doo Joon donesl dort a pomalu jsme se přesunuli k Dong Woonově posteli. Chtěla jsem ho nějak neobvykle vzbudit tak jsem vytáhla z jedné vázy peří a začala ho šimrat pod nosem. Párkrát zamručel a nakonec prudce otevřel oči. "VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!" zakřičeli jsme všichni radostně a Dong Woon se překvapeně posadil. "Nečekal jsem nic..em..to jste dělali vy?" prstem ukazoval na dort a všichni přikyvovali. "Teda hlavní zásluhu na tom má Tiny." Usmál se Yo Seob. Trochu jsem zčervenala a Dong Woon trval na tom, že si ten dort snímeu něj v posteli. Takže jsme si všichni posedali na jeho postel a posnídali jsme dort. Sice mi po něm bylo docela zle, ale, co bych neudělala pro oslavence.
"Jedeme do kavárničky to ještě oslavit." Oznámil mi po obědě Hyun Seung a usmál se. Hodila jsem na sebe nějaké věci a přiběhla za nimi do auta. Cesta trvala jen chvíli a nakonec jsme se ocitli před jednou malou kavárničkou. Kluci mě tam dotáhli a objednali, já jsem si dala oříškové kapučíno a všichni jsme se vesele bavili. "Omlouvám se musím na čerství vzduch." Usmála jsem se a vydala se na chvíli ven. Rozhlížela jsem se po lidech, co stáli venku nejvíce mě zaujal jedem kluk. Stál u přechodu, v uších sluchátka a asi se rozhodl přejít přes přechod. Ale ani se nepodíval, jestli něco nejede a oči měl pořád přilepené k mobilu. "A do háje." Procedila jsem rychle mezi zuby a rozběhla se k němu. Samozřejmě zastavil se na chodníku a k němu se blížil kamión a srážka byla nevyhnutelná. Popadla jsem ho za ramena a včas vtáhla zpět na chodník. Neudržel rovnováhu a svalil se na zem, bohužel já s ním. Vytáhl si sluchátka z uší a mnul si loket, který si nejspíš narazil: "Díky." Pronesl s úsměvem, ale to už se k nám přibližovali rychle nějací kluci. "Chunji! Co to zase vyvádíš?" rozkřikl se jeden z nich. Chunji? C-cože? Ano další idol! Ten co se rozkřikl byl C.A.P a vele něj kráčel Changjo s L.Joem!

Cesta za snem part 8

29. srpna 2013 v 15:00 | Scatty

8. část

"Mohla bych jít? Za chvíli mi jede autobus a ostatní jsou již strachem bez sebe, že jsem tak zmizela." Začala jsem nervózně podupávat nohou. Hyun Joong se na mě podíval a šibalsky se na mě usmál: "Kam bys chodila? Nelíbí se ti tu?" Všichni ostatní kluci protočili oči a já jsem se postavila na nohy. "Promiň, ale opravdu už musím jít." Otočila jsem se a vyšla ke dveřím. Mám vyhráno! Pomyslela jsem si, ale neměla jsem. Hyun Joong mě popadl ze zadu, takže jsem se nemohla bránit. Dovedl mě až ke gauči a shodil mě na něj. Málem jsem spadla na stolek, který byl těsně u něj ale naštěstí mě Jung Min chytil a naštvaně se podíval na Hyun Joonga. "Nemyslíš, že už to přeháníš?" zeptal se opatrně a pořád mě držel za ramena. "Ukaž jí pokoj." Řekl potichu a byl k nám otočený zády. Jung Min neochotně vstal, nadechl se, že má nějakou další připomínku ale Hyun Joong ho posunkem ruky utišil a Kyu Jong mě chytil za ruku a vedl mě pryč z obýváku. "Mrzí mě to, ale nedá se nic dělat. On je šéf." Pronesl potichu a zavřel dveře. Ještě chvíli jsem stála, a když jsem uslyšela, jak se klíč otočil v zámku vybuchla jsem. Kopala jsem do dveří a nahlas nadávala. Vydrželo mi to dlouho, ale nakonec jsem se svalila na postel a ještě s pár nadávkami jsem usnula. "Má pěknou výdrž, tu si jen tak nezískáš." Prohodil zamyšleně Young Saeng a Hyun Joong jen na něj hodil nenávistný pohled. On si toho však všimnul a pohled mu oplatil. "Ostatní už prosili, abys je pustil, ale s ní? Nebudeš to mít lehké a ani nevýš jak se jmenuje." Když dořekl poslední slova vstal a šel si lehnout.
Krásně se mi spalo. Když jsem ovšem zjistila kde jsem opět jsem se rozzuřila. Došla jsem ke dveřím a pořádně do nich kopla. Proč se mi to musela stát. Sedla jsem si na postel a po chvíli se otevřeli dveře. "Máš určitě hlad, pojď se najíst." Řekl příjemným hlasem Hyun Joong a kývl hlavou směrem ven z pokoje. "Nemám hlad." Odvětila jsem naštvaně a otočila se k němu zády. Seděla jsem na posteli a sledovala zeď. Po chvíli jsem cítila, jak se postel prohla pod jeho váhou a ucítila jsem jeho ruku na zádech. "Proč jsi taková odtažitá?" zeptal se zaraženě a já se na něj s nechápavě naštvaným výrazem otočila. "C-cože? Odtažitá?" jemně kývl hlavou na souhlas, ale mlčel. "Chci jít zpátky, všichni mě už hledají a bude to ještě větší problém, když tu budu déle." Doufala jsem, že si vyškemrám svobodu, ale on se jen nepřítomně zadíval na špičky svých bot. "Ty máš přítele?" zaskočeně jsem na něj vyvalila oči. "P-pří-přítele?" vykoktala jsem. "ne nemám a co je ti vlastně do toho!" Začal se ke mně naklánět a já pochopila, o co se snaží. "Tak tohle ne!" vykřikla jsem a v rychlosti se postavila na nohy. Hyun Joong seděl sklesle na posteli a podpíral si hlavu. Využila jsem šanci popadla tašku a vyběhla z pokoje. Vchodové dveře se za mnou zabouchly a já jsem ještě stihla autobus. Ve dveřích se objevil Kyu Jong a uchechtl se. "Nějak rychle jsi to vzdal."
Tašku jsem hodila na stůl a šla se napít. Opřela jsem se o linku a naslouchala tichu, které v domě vládlo. Dopila jsem a odložila skleničku stranou a hned na to jsem uslyšela kroky a hlasy všech kluků. Nasoukala jsem se úplně do rohu a poslouchala jejich rozhovor. Dokonce jsem si všimla, že Dong Woon k sobě tiskne mého plyšového medvídka a je ze všech nejskleslejší. "Ona je.. je v pořádku." Uklidňoval je všechny Doo Joon avšak měl nejistotu v hlase. Všichni si hlasitě oddechli a Dong Woonovi se zaleskly v očích slzy. Skousla jsem si ret a pomalu se vydala k nim. "Vy se o mě bojíte?" řekla jsem potichu, ale zřejmě všichni to slyšeli. Okamžitě se otočili a chvíli na mě jen tak zírali a nakonec se ke mně nahrnuli a začali mě objímat. Doo Joon se na mě trochu naštvaně podíval, ale na očích jsem mu viděla, že je rád, že jsem v pořádku. "Říkal jsem: Žádné hlouposti." "Kde jsi byla?" vykřikli všichni najednou a koutky úst se mi lehce pohnuly. "Musela jsem jít za otcem." Začala jsem vysvětlovat. Hyun Seung se na mě ale zamračeně koukl: "Nikde jsme tě tam nenašly. Jen nějakýho kluka." Omluvně jsem se na něj podívala: "To byl Sang Hoon ze 100% a přespala jsem u.. u Hyun Joonga." Zaváhala jsem, jestli jim to říct ale očividně jim to nevadilo.
Je den před Dong Woonovími narozeninami. Všichni jsme u koní a já jsem nadmíru šťastná, i když se v poslední době stalo tolik smutných věcí. Sedím na lavičce a pozoruju ostatní. Achjo, všichni kluci mají koně jenom já ne. Zahleděla jsem se na ně a uviděla jsem, jak ke mně přistupuje Jun Hyung. Svého vraníka nechal popásat vedle a sedl si ke mně. "Mohla bych tě o něco poprosit?" Nadzvedl jedno obočí a zadíval se mi do očí: "Ano?" Usmála jsem se: "Mohl bys nějak nenápadně říct všem kromě Dong Woona, že bych dnes večer chtěla začít péct dort pro něj, má přece jen narozeniny. Potřebuji, aby ho někdo vylákal ven a my mohli pracovat." Jun Hyung kývl hlavou na souhlas a potom mě poslal do stáje, kde úplně vzadu postával Gi Kwang. "Proč jsi mě volal?" usmála jsem se. "No chci ti někoho ukázat, zatím se nepodařilo ho zkrotit, teda neposlechne nikoho, třeba by jsi to mohla zkusit!?" pokrčila jsem rameny a přešla k boxu. Stál v něm nádherný statný hnědák s hlavou hrdě zdvihnutou nahoru, a jakmile mě uviděl, zafrkal a hrábl kopytem. "Jmenuje se Gwijog, to znamená Pán, jmenuje se tam, protože je to pán celé stáje a sám sebe." Pousmál se. "Je krásný.. No tak chlapče.." řekla jsem zasněně a začala ho přivolávat. Gwijog pohodil hlavou a udělal nesmělý krok vpřed…


Cesta za snem part 7

29. srpna 2013 v 14:59 | Scatty

7. část

"Prošli jsme už skoro všechny nemocnice v Seoulu a nikde není." Povzdechl si Gi Kwang když všichni odpočívali na lavičce a lámali si hlavu s tím kde by jsem mohla být. Já jsem mezitím seděla u otcovi postele a modlila se aby se probral z kómatu. Víčka se mi začala klížit, jelikož jsem byla celou noc vzhůru a moje hlava začala bezvládně klesat, když v tom se rozlétly dveře a v nich se zastavil nějaký zmatený mladík. Okamžitě jsem se vzpamatovala a zaraženě jsem se usmála. "Em.. Já jsem Sang Hoon.. a ty?" zeptal se zdráhavě a pomalu zavřel dveře. Jakmile došel ke křeslu vyvalil se do něj a pozoroval mě svýma pronikavě hnědýma očima. "Jsem jeho dcera." Kývla jsem směrem k otci. "A dál?" nechápavě rozhodil ruce, ale pak se mu výraz projasnil. "Nejsi ty náhodou Sang Jin?" šibalsky se na mě usmál. "Jo jsem.." překvapilo mě, že zná mé jméno. "Slyšel jsem říkat tvé jméno doktora." Poznamenal a já se už trošku více chápavě usmála. V tuto chvíli mi bylo jedno, jestli někdo zná mé pravé jméno nebo ne, tušila jsem se tento člověk se k B2ST nedostane. Chvíli jsem ho pozorovala, ale nakonec jsem mu položila otázku, která mi ležela v hlavě. "Proč chodíš za mým otcem?" Sang Hoon se na mě podíval a úsměv z tváře mu spadl. "To možná kvůli mně měl tvůj otec havárku, tedy jel jsem, přede mnou zajíc a byla mlha, tvůj otec se snažil zabránit střetu našich aut ale.." odmlčel se. "..ostatní ze skupiny se je snažili zachránit." Oči se mu začínali plnit slzami. Počkat! Řekl ostatní ze skupiny? Chvíli jsem se na něj dívala a potom i to došlo on je ze 100%!! "Není to tvoje vina, byla to jen hloupá shoda náhod." Pousmála jsem se na něj. Zaraženě zvedl hlavu, ale nakonec se pousmál taky, setřel si slzy, které neudržel v očích a oddechl si.

"Poslední nemocnice a poslední šance." Promluvil docela tiše Doo Joon když zastavili před další nemocnicí. Tentokrát tam šli všichni. "Prosím vás, neleží tu nějaký starší pán, měl autohavárku, narazil na svodidla dvě malé děti měl v autě." Začal krkolomně vysvětlovat Doo Joon jelikož neznali moje pravé jméno. Sestřička se podívala do papírů a poslala je do jednoho pokoje. Dong Woon měl ze všech největší strach o mě a ani nedutal. Jun Hyung otevřel dveře do pokoje a s úsměvem vešel. "Tiny jsem rád že…" zarazil se úsměv z tváře mu zmizel a ostatní se nahrnuli dovnitř aby viděli co se Jun Hyungovi stalo. Místo mě, kterou tam čekali tam seděl nějaký mladík - Sang Hoon (to samozřejmě nevěděli - vyvalený v křesle a pozorující nehybného staršího pána. Sang Hoon se na ně podíval a nechápal, co to přišlo za 'výpravu'. "Em, omlouvám se, ale, co tu chcete?" zeptal se jich zmateně a všichni jako by se najednou probrali. "Byla tu Tiny? Kde je?" začal se zoufale ptát Dong Woon ale Sang Hoon jen nechápavě vytřeštil oči. "Ten nám nepomůže." Pověděl tiše Hyun Seug a pomalu začal odcházet a všichni se k němu přidali. Sang Hoon jen nechápavě za nimi hleděl a v hlavě si přemítal, co se právě stalo. Já jsem mezitím seděla na jedné lavičce docela daleko od nemocnice. "Není vám tu tak samotné smutno slečno?" ozval se docela příjemný hlas nade mnou. Pomalu jsem zvedla oči a zaraženě jsem si prohlédla nově příchozího. Byl to Hyun Joong. "No..já.." začala jsem, ale utišil mě prstem, který mi přiložil na ústa což mě rozrušilo ještě víc. "Vidím, že ti smutno je." Ušklíbl se, popadl mě za zápěstí a někam táhl.

Dotáhl mě, až do obývacího pokoje kde seděl zbytek skupiny. "Koho si to přivedl Hyun Joongu?" zamrvil se Jung Min, který byl roztažený na pohovce. "Ani nevím, jak se jmenuje." Pokrčil rameny a já jsem přejížděla všechny nechápavým pohledem a všimla jsem si, že oni na něj hledí docela nechápavým výrazem. Young Saeng vstal ze země a došel k Hyun Joongovi a chytil ho za rameno. "Něco si slíbil, ne? Tak co to má do háje zase znamenat?!" vyštěkl na něj ale Hyun Joong se na něj s klidem podíval a pousmál se: "To je snad moje věc ne?" Ti dva se dál dohadovali a mezitím mě Hyung Jun vyzval, abych si za ním sedla, když jsem tak váhavě učinila naklonil se ke mně a pošeptal: "Z toho nic moc dobrého nevidím."