Ďábelský ochránce – part 10 (Ren)

8. února 2014 v 15:10 | calime

Ďábelský ochránce - part 10 (Ren)
Kdyby to šlo, tak mé oči vrhají blesky. Má zlost stoupala k maximu. Díval jsem se jak si Minhyun špital v lavici přede mnou s DaNou. Smála se. Neskrývaně! Měl jsem na něj zlost. Vážně to přeháněl. Vstal jsem. Zbytek třídy si toho už nevšímal. Bez jediného slova jsem odešel z hodiny. Nechtěl jsem se na tu nechutnou scénu dívat.
Seděl jsem na střeše školy. Vítr mi konejšivě hladil obličej. Mé myšlenky to však uklidnit nedokázalo. Musel jsem na ní myslet. Na svoji sestru. Pche, jak jsem se s tím měl smířit. Jediná dívka, která mě takhle dokázala okouzlit byla má sestra. Nedávalo to rozum. Do toho mě štval její podivný vztah s Minhyunem. On byl hráč. Jenže já jsem jeho hrátky s ní nedokázal zastavit. A DaNa u na tu jeho masku správňaka skočil. Kdyby ho znala doopravdy, tak by se ho bála víc než mě!
"Kdopak se to tady zkovává?" ozvalo se posměšně. Ohlédl jsem se. Ten kterého jsem chtěl vidět ze všech nejmíň stál kousek od místa kde jsem seděl. Zvedla se ve mě vlna znechucení.
"Vypadni," přikázal jsem. Přišel ke mě blíž: "Takovou radost ti neudělám. Přišel jsem podat zprávu o tom, jak si se mnou DaNa rozumí." Provokativně se ke mě nakláněl. Zaťal jsem pěsti.
"Nechci to slyšet," odsekl jsem. Minhyun se nadšeně usmíval. Hrál jsem mu do karet.
"Ale i tak ti to řeknu," napřímil se: "Ochotně si se mnou včera vyšla na rande. Dobře jsme se bavili. Je to vážně nevinná dívka. Nemá moc šancí na takovou naivku narazit. Je to příjemné zpestření. Myslím, že mě začíná mít ráda. Mezi tím co tebe z hloubi srdce nenávidí. Musí tě to neskutečně štvát." Rychle jsem vyskočil a čapl oběma rukama za bundu. Bez většího úsilí jsem ho přimáčkl ke zdi. Jeho výsměšný obličej jsem měl těsně před svým.
"Tím tvým randem jsi jí ohrozil. Máš za úkol jí vodit do školy a ze školy. Ne jí brát na místa, kde by jí někdo mohl ohrozit. Včera jsi to pekelně zvoral. Ty se tím ještě vytahuješ! Měl by jsi se stydět. Kdyby jsme nepřišli, tak by jsi jí nedokázal ubránit!" zasyčel jsem. Výraz mu ztvrdl: "A ty by jsi jí dokázal ochránit?"
"Já ano. Už před sedmi lety jsem dokázal přeprat každého muž v hlavním domě," odpověděl jsem. V domě byli jen ti nejlepší k ochraně matky. Tím, že jsem je přepral jsem se dostal mezi ty nejlepší z nejlepších.
Minhyunk se zamračil: "Myslíš si, že jsi lepší než já? Možná, že v boji jo. Ale já vyhraji srdce DaNy, protože ho moc chci. Chci všechno co mi může dát. Kousek po kousku jí všechno seberu a přivážu si jí k sobě, že už nikdy v životě nebude schopna ode mě odejít." Odhodil jsem ho na zem. Provokativně se usmál: "Chceš si poměřit síly?"
"Vstaň ty hajzle," přijal jsem jeho výzvu. Udělal co jsem řekl. Bez dalších výzev se ke mě rozeběhl. Švihl pěstí. Vyhnul jsem se. Pohrdavě jsem se zasmál: "To ti nevyšlo." V tu chvíli mě zasáhl pěstí zasáhl do břicha. Začal jsem to brát vážně. Rychle jsem ho za ní čapl. Pokusil jsem se mu jí zkroutit za záda. Vykroutil se. Vykopl levou nohou. Hravě jsem ten kopu odrazil. Zaútočil jsem. Pěst mu přistála na oku. Ucouvl, ale ránu vrátil. Zasáhl mě do brady, až mi cvakly zuby. Tentokrát jsem vykopl já. Kop dopadl přímo na jeho hruď. Nečekal to a upadl na zem. Překvapeně zamrkal. Neotálel. Znovu se postavil na zem. Rychlou ráno mě uhodil do obličeje. To mu nedaruji. Opět jsem vykopl. Ránu dostal do ramene. Jakmile jsem stál na pevně nohou, tak jsem ho praštil do obličeje. Pořád stál, jen vypadal překvapeně. Prstýnek na mé ruce se mu na tváři rudě rýsoval. Chystal se znovu zaútočit. Nečekal jsem na ránu a nakopl ho do břicha. Hlasitě dopadl na zem. Chytil se za bolestné místo.
"Máš dost?" shlížel jsem na něj. Probodl mě nenávistným pohledem. Pokrčil jsem rameny. Otočil jsem se ke dveřím.
"Ještě jsem s tebou neskončil!" zařval. Neohlédl jsem se: "Já s tebou pro dnešek ano. Už jí nikdy nikam neber." Odešel jsem.
Na chodbě jsem potkal JR. Zamračeně se na mě podíval: "Měl by jsi si šetřit síly na větší parchanty."
"Někdy mám pocit, že on je ten největší nepřítel," otřel jsem si koutek úst. Vytékala mi z něj krev. Sakra, kvůli němu jsem si prokousl ret!
"Dávej si na něj pozor," poradil mi. Ušklíbl jsem se. Jako bych to nevěděl.
"Neměj strach. Já jsem ten největší ďábel," ujistil jsem ho. Zvedl se mu koutek úst: "Ďábelský ochránce." Zakoulel jsem očima a vydal se s ním zpátky do třídy.
Minhyun se po zbytek dne už do třídy nevrátil. Byl jsem potěšený, ale zároveň nastal nový problém. Kdo jí odvede domů.
"Hej maličká," zastavil jsem jí před vchodem do školy. Zastavila se. Vytrhl jsem jí tašku z rukou. Polekaně ucouvla. Od včerejška jsme spolu nemluvili. Chtěl jsem vědět zda je v pořádku. Bohužel mi to můj status zakazoval.
"Co kdyby jsme zašli k tobě domů. Můžeme si užít plno zábavy," přiblížil jsem se k ní. Vypadala zděšeně. Čapl jsem jí za vlasy. Bolestně ke mě natočila hlavu.

"Jdeme," popostrčil jsem jí.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Amy Amy | Web | 8. února 2014 v 15:57 | Reagovat

ach, to nemôže byť ten Ren na ňu aspoň 5 sekúnd milý? Chudák T.T aj tak si myslím, že je adoptovaný :D a ten boj s Minhyukom je skvele opísaný :D som si to úplne predstavovala :D super :3 teším ďalej ^^

2 Ennie Ennie | 8. února 2014 v 22:38 | Reagovat

Waaaaaa :-D konečně jsem měla čas tak jsem se zase dostala ke čtení povídek :-) rozkliknu váš blog a tam takovejch novejch dílů :-D měla jsem chuť vyskočit z místa a běhat kolečka okolo baráku :D :-D  :-D Je to fakt úžasný strašně se těším na to jak to bude pokračovat :-)  :D

3 Karin_Kim55 Karin_Kim55 | Web | 8. února 2014 v 23:31 | Reagovat

Omo!! *o* takové drama! *w*
Au... Rene... to bolí, když holku taháš za vlasy.. Q__Q pff... a prej že ji miluješ.. -.- typický keccy chlapů.. -.-
Yůů~~ *w* tohle asi nebude povídka jen s 20ti díly.. :-D těším se na další díl x33 (a taky co se to z Minhyuna vyklube... ._. :-D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama