Ďábelský ochránce – part 12 (Ren)

15. února 2014 v 16:26 | calime

Ďábelský ochránce - part 12 (Ren)
Stál jsem před školou a nevozně jsem vyhlížel DaNu s Minhyunem. Od včerejška o nich nebyla žádná zpráva. JR říkal, že se nic nestalo. Ale jakmile jsem neměl službu, tak jsem se cítil nesvůj. Měl jsem nutkání jí hlídat na každém jejím kroku. Možná to bylo sobecké. Jenže...Mé srdce to tak cítilo, i když to byla moje sestra. Sakra, zasraný osud!
"Měl by jsi si dneska odpočinout," navrhl mi z ničeho nic Aron. Podezřívavě jsem se na něj podíval. Nejistě se ošil. Co se děje.
"O něčem nevím?" zeptal jsem se přímo. Znovu sebou cukl. Nechtělo se mi to líbit. Zavrtěl hlavou: "Byl to jen návrh." Něco mi zapíral. Viděl jsem to na něm. Jedna z mích výhod nevýhod. Poznám když mi člověk lže. Proto jsem se obával slov Minhyuna. Chtěl k sobě DaNu připoutat. Věděl jsem, že nelže. Pro jednou byl upřímný a to mě děsilo. Co si zamýšlí?
"Už jsou tu," zamumlal Aron. Rozhlédl jsem se. Srdce mi přestalo snad tlouct. To co jsem viděl mě zabolelo víc než jakékoli zranění.
"Co to k sakru je..." hlas se mi pomalu vytrácel. DaNa kráčel ruku v ruce s Minhyunem. Šťastně se na něj usmívala. On jí úsměv oplácel. Zatmělo se mi před očima. Pěst se mi automaticky sevřela. Vykročil jsem. Někdo mě zachytl. Aron mě pevně držel za zápěstí: "Kašli na to." Vypadal starostlivě.
"Tohle jsi mi tajil?" sykl jsem. Zaváhal. Nakonec přikývl. Vztek se ve mě zvětšoval: "Pusť mě, ať toho hajzla můžu zabít."
"Uklidni se," trval na svém. Prudce jsem se vytrhl: "Nech mě." Otočil jsem se na ně. DaNa se vesele přitiskla k němu. Měl jsem neskutečnou zlost. Ale ona....ona se tak šťastně usmívala. Nemohl jsem to udělat.
"Já nemůžu," zašeptal jsem. Ne, tohle nemůžu udělat před ní. Rozeběhl jsem se.
Nezastavil jsem dokud jsem nebyl dostatečně daleko. Padl jsem na kolena. Proč? Proč já?! Hlasitě jsem zakřičel. Nepomohlo to. Ta bolest, ten vztek ve mě byl pořád. Vstal jsem. Na tohle znám pouze jeden jediný způsob.
"Řekni mi co mám udělat," napochodoval jsem k matce. Překvapeně se na mě podívala: "Nemáš být ve škole?"
"Nechoď na mě s těmihle keci," odsekl jsem. Zamračila se. Přešla ke mě: "Rene, stalo se něco?"
"Nic co by mohla být tvoje starost. Jen mi řekni kde co mám urovnat." Založila si ruce na prsa. Uvažovala. Nakonec si povzdechla: "Vezmi si pár lidí. V sektoru šest někdo prodává drogy. Vyřiď to tiše."
"Nikoho nepotřebuji!" otočil jsem se. Bez dalších řečí jsem vyšel.
"Rene!" uslyšel jsem matčin hlas. Neotočil jsem.
Seděl jsem opřený o zeď v opuštěném skladišti. Nedaleko ode mě leželi čtyři muži v bezvědomí. Byla to větší hračka než jsem si myslel. Byla to jen banda ubožáků. Ani netušili s kým si to začali zahrávat. S ohněm. Podíval jsem se a své ruce. Byly od krve. Sedřené klouby pálily. Ale ta bolest vevnitř byla silnější. Pořád se mi vybavoval pohled na šťastnou DaNu. Ne, nemůže být šťastná s ním. S kýmkoliv jiným, jen ne s ním. Ublíží jí možná víc než kdy já. To nemůžu dovolit. Vstal jsem. Musí to přestat. Donutím jí klidně i silou. Může brečet, ale jednou mi podkuje. Nenechám jí tomu hajzlovi v rukách.
Vstal jsem. Padlo rozhodnutí.
Naskočil jsem na motorku a rozjel se...
Minhyun nebyl u ní v bytě. Musel se vrátit do hlavního sídla. Neobtěžoval jsem se ani klepat. Rovnou jsem vešel k DaNě do bytu. Akorát si četla. Seděla na křesle, ani si nevšimla mojí přítomnosti. Tak neopatrná. S úsměvem vzhlédla od knihy: "Už jsi do..." Hlas se jí vytratil. Zbledla. Pohled na mě musel být děsivý. Věděl jsem, že jsem od krve. Aspoň bude mým slovům dávat větší váhu.
Polekaně vyskočila z křesla. Kniha přitom spadla na zem. Nespustil jsem z DaNy oči.
"Co jsi mu udělal?" vyjekla. Zasmál jsem se. První na co se mě zeptá: Co jsi mu udělal? To nemyslí vážně. Žádný jak jsi se sem dostal.
"Copak, maličká, bojíš se o svého přítele?" zeptal jsem se chladně. Rozhlídla se.
"Co jsi mu udělal," vykřikla. Pokrčil jsem rameny: "Není to jedno? Neměla by jsi se spíše zajímat o to co udělám tobě? Sami dva v jednom pokoji. Sama víš, že mám mnohem větší sílu než ty."
"Zavolám policii!" Znovu jsem se zasmál. Ach tak naivní.
"Ta je na naší straně," napověděl jsem jí. Zbledla ještě víc. Přiblížil jsem se k ní: "Přišel jsem si promluvit." Vypadala zaskočeně.
"O čem?" přeskočil jí hlas. Na stole ležely nůžky. Sehnul jsem se pro ně. Se zájmem si prohlížel ostří. Sledovala každý můj pohyb.
"Měl bych takový návrh," odmlčel jsem se: "Rozejdi se s Minhyunem. Není pro tebe vhodná partie." Hrál jsem si s nůžkami ve své ruce.
"Nechci," hlesla. Podíval jsem se na ní. Vypadala vyděšeně, i přesto se snažila být odvážná. Přikročil jsem těsně k ní. Už neměla kam couvnout.
"Radím ti po dobrém,"zasyčel. Zase jsem dostával zlost. Zavrtěla hlavou: "Nechci." Zněla tak vyděšeně. Přejel jsem jí nůžkami po krku. Hruď se jí splašeně nadzdvihávala. Byla jak vystrašené kotě.
"Nechci ti ublížit," díval jsem se jí do očí. Viděl jsem, že začíná slzet.
"Neudělám co chceš!" sebrala poslední kousek odvahy. Čapl jsem jí zezadu za vlasy. Bolestně vykřikla.
"Říkám, udělej to!" zakřičel jsem.
"Ne!" to už jí slzy tekly po tvářích. Nůžkami jsem jí zajel do vlasů: "Udělej to!" Nedokázal jsem se ovládat. Zavrtěla hlavou. Zmáčkl jsem. K zemi se snesl cop vlasů. Překvapeně jsme se něj podívali. Co jsem to udělal? Nastala chvíle ticha.
"Ty hajzle." Překvapeně jsem se na ní podíval ten výraz jsem u ní ještě neviděl. Ustoupil jsem.
"Ty hajzle!" znovu vykřikla jako smyslů zbavená. Na tvář mi přilétla facka. Zalapal jsem po dechu. Tohle jsem nečekal.

"Okamžitě vypadni," plakala. V očích měla vztek. Nezmohl jsem na nic. Jen jsem stál. Strčila do mě: "Okamžitě vypadni z mého bytu!" Zahodil jsem nůžky: "Jak si přeješ." Obrátil jsem se k odchodu. Uslyšel jsem, jak se svezla k zemi. Neodvážil jsem se otočit. Nikdy v životě jsem nebyl takhle šokovaný.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin_Kim55 Karin_Kim55 | Web | 15. února 2014 v 18:16 | Reagovat

co?! CO?! CO?!?! O_O co dál?! *o* já nevydržím čekat další týden na další part.. *w*
já chci taky, aby mu dala košem! >< nemám Mina vůbec ráda.. (tady v povídce.. jinak ho zbožnuji xD)
Eh? tak jí trochu upravil účes.. xD to je toho.. xDDD no.. kdyby mě někdo takhle ustřihnul moje háro, asi by neskončil dobře.....
Hehe~~... těším se jak to bude pokračovat! x33

2 Ennie Ennie | 15. února 2014 v 21:58 | Reagovat

Proč?! sakra to to musí bejt tak napínavý ?? :-D Musím vůbec ještě psát že je to super :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama