Ďábelský ochránce - part 16 (Ren)

1. března 2014 v 13:45 | calime


Ďábelský ochránce - part 16 (Ren)

Nechápal jsem co se stalo. DaNa i přes všechny mé poznámky mě prostě ignorovala. Nevěnovala mi ani jediný pohled! Co hůř, byla na Minhyunovi neustále přilepená. Nehnula se od něj na krok. Neustále ho držela. I ty hloupý lavice si k sobě přitlačily. Nejvíc mě však děsil jeho pohled. Díval se na ní s takovou neskutečnou žádostivostí. Jako by snad nebyla člověk, ale věc kterou vlastní. Každý kdo se k ní chtěl přiblížit si to hned rozmyslel. Minhyunkovi stačil pouhý pohled na to, aby si to ta osoba rozmyslela. Vypadal nebezpečně. To jsem musel uznat. Neměl jsem z toho dobrý pocit a to jsem nebral v potaz svoje city vůči ní. Nepozoroval jsem to jen já, ale i ostatní.
"Nelíbí se mi to," svěřil se mi Aron. Výjimečně jsme se všichni sešli před DaNy domem. Teda až na Minhyuna, který byl s ní.
"Jde z něj ještě větší strach než před tím," konstatoval JR. Přikývl jsem. Cítili to stejně jako já. Baekho si povzdechl: "Mám o DaNu vážné obavy." Projel mnou mráz.
"Myslíte, že by jí něco udělal?" zeptal se na rovinu Aron.
"Nemyslím si. Ne dokud bude s ním," zavrtěl hlavou JR. Dokud bude s ním. Jenže co se stane až přijde na to co je on zač? Co když ho bude chtít opustit?
"Snažil jsem se jí zastavit dokud byl čas. Říkal jsem ať to nedělá. Proč mě jen neposlouchá?!" zaklel jsem. Všichni se po mě podívali. Baekho se ušklíbl: "Ty se divíš, potom co jsi jí všechno udělal?" Nemusel být tak upřímný.
"Musíme si pospíšit," vytáhl Aron z kapsy krabičku cigaret.Jednu cigaretu si strčil do úst a zapálil: "Podle mě to musí mít neustále při sobě."
"Flash kartu může mít schovanou kdekoliv," zavrtěl hlavou JR. Zamyslel jsem se: "V dnešní době můžou mít jakékoliv tvary i velikosti."
"Hm. Vážně si myslíte, že tím dostaneme Blue Blood do šachu?" popotáhl si Aron. Pokrčil jsem rameny: "Jsou v tom dokumenty o všech jejich ilegálních aktivitách. Jména úředníků i vysoce postavených lidí co s nimi spolupracují. Jistě, že je to zatlačí do kouta. S tím by jsme je mohli rozprášit." Nastalo ticho. Všichni přemýšleli zda by to doopravdy mohla být pravda. Přerušil jsem ho až já: "Jděte už dneska domů. Budu na hlídce." Postavili se.
"Ve tři tě přijdu vystřídat," navrhl Aron.
"Budu tu celou noc. Stejně nemůžu poslední dobou spát," odmítl jsem ho. JR mi položil ruku na rameno: "Chápu. Nikdo z nás nemá dobrý spánek." Poté už se jen rozloučili a odešli. Zůstal jsem se dívat na okno jejího pokoje. Vypadalo to, že ani ona nemohla spát...
Brzy ráno DaNa vyklouzla ze dveří. Překvapeně jsem se narovnal. Co ta holka blázní. Pomalu jsem se vydal za ní.
"Nechoď za mnou jako stín," zastavila se. Hrklo ve mě. Pak jsem si ale uvědomil, že o nás ví. Minhyun jí skoro všechno prozradil. Povzdechl jsem si. Plíživě jsem k ní přišel: "Kam jdeš takhle brzy?"
"V noci jsi měl hlídku? Nestačí, že je se mnou Minhyun?" propálila mě pohledem. Ani se nenamáhala z odpovědí.
"Jak je vidět, tak nestačí. Jinak by jsi se teď tady neprocházela sama," odsekl jsem. Byl jsem na jeho jméno až alergický. Dala se znovu do chůze: "Člověk potřebuje být taky někdy sám."
"To si ty nemůžeš dovolit," ušklíbl jsem se. Obrátila se na mě. V ruce se jí zaleskl nůž. Překvapeně jsem zalapal po dechu. Zbláznila se?! Držela ho pevně, ani se jí netřásla ruka. Zasmál jsem se. Doopravdy se musela zbláznit. Sklonil jsem čepel k zemi a zahleděl jsem se jí do očí: "Vážně si myslíš, že by jsi někoho dokázala zabít nebo jen ublížit?" Odhodlaně přikývla.
"Tak mě bodni," rozpřáhl jsem ruce. Vyděšeně ustoupila. Přikročil jsem k ní: "Nedokážeš bodnout ani člověk co ti tak moc ubližuje? Jak by jsi pak chtěla někoho zabít. Víš co je to za pocit, když někoho poprvé zabiješ? Cítíš tu jeho lepkavou krev na svých rukách. Víš, že ten člověk už nikdy nebude žít. Mohla jsi zabít někoho kdo měl rodinu. Cítíš beznaděj. Každou noc se ti bude zdát jeho tvář v tu chvíli když se na tebe podíval. Ten poslední pohled co měl. Budeš toužit smýt si tu krev z rukou, ale nepůjde to. Ani když si je sedřeš do své vlastní krve. Už se toho nezbavíš. Už navždy budeš vrah." Byla celá bílá. Ruce se jí třásly. Jemně jsem je sevřel: "Nechci aby se z tebe stalo to co ze mě. Nikdy nechci vidět na tvých rukou krev. Zabiji je za tebe." Pořád na mě zírala nebyl schopná slova. Když se konečně vzpamatovala, tak své ruce z mých vytrhla. Nůž dopadl na zem. Sebral jsem ho.
"Chceš ho zpátky?" napřáhl jsem k ní nůž. Opatrně ho přijala: "Jsi ďábel. Za to půjdeš do pekla."
"Dovolím si použít slova Neila Gaimana: Myslím, že peklo je něco, co nosíš sebou a ne místo, kam půjdeš."

"V tom s tebou můžu souhlasit, jen by jsi si to peklo měl vyžrat sám a netahat do toho ostatní lidi!" už nabrala trochu rovnováhy. Usmál jsem se: "Můžu ti zařídit, aby jsi měla své vlastní osobní peklo v mém životě. Co na to říkáš?"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin_Kim55 Karin_Kim55 | Web | 1. března 2014 v 19:50 | Reagovat

do prkýnka! *w* vy to tak prodlužujete! :D já už chci nějaké... ReNa! xD *YESS!!* :D *w* Minhyuna vůbec (tady) nemám ráda... *3* těším se na další a jak se to bude dál vyvívet :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama