Ďábelský ochránce - part 22 (Ren)

22. března 2014 v 17:05 | calime
*Tak, tady se loučím se společnou povídkou s €vil. Jak sama €vil řekla, tak ani já jsem moc nevěřila tomu, že to zvládneme takhle hezky. No prostě doufám, že se vám tato pívdka líbila a bavila vás stejně jako mě a €.! Moc děkujeme za podporu, kterou jste nám dávali. Jste nejlepší <3
Vaše Calime*
Ps. Ještě bude jeden díl od €vil :)

Ďábelský ochránce - part 22 (Ren)

Rychle jsem utíkal dlouhým sklepením. Měl jsem pocit, že je to nějaký ukrytý protiatomový úkryt. DaNa byla na konci téhle chlapy zamořené chodby. Za mnou stálo mých dvacet chlapů. Mobilizovat mafii bylo to nejednoduší na větě. Hlavně pokud šlo o "matky" dceru.
"Dejte nám DaNu," zakřičel jsem na ně. Vypadali šokovaně, že jsme je našli tak brzy. Nevěděli, že jsem DaNě nainstaloval do náušnice sledovací zařízení.
"Zapomeň, spratku!" vzpamatoval se jeden z nich. Pokrčil jsem rameny: "Dobře." Bez dalšího váhání jsem vytáhl zbraň. Nebylo se kde schovat. Jediná cesta vedla přímo. Vystřelil jsem. Mým jediným úmyslem bylo zabít. Okamžitě se okolo mě spustila sprška kulek. Dal jsem se do běhu. Cestou jsem střílel a zkopával lidi okolo mě. K zemi padaly mrtvá těla. To máte za Baekha!
Konečně jsem se dostal ke dveřím. Cítil jsem bolest v rameni. Postřelili mě, ale měli co dělat se zbytkem mého týmu. Vykopl jsem dveře. Zalil mě studený pot. Uprostřed místnosti seděla svázaná DaNa. Muž v černém jí tlačil hlaveň pistole ke spánku.
"Ani se nehni nebo vystřelím," zahřměl. Ztuhl jsem. Upírala na mě uplakané oči: "Rene!" Byla celá promočená a po krku jí tekla krev.
"Ty hajzle," zasyčel jsem: "Mrtvá ti k ničemu nebude." Měl jsem strach, ale nesměl jsem ho dát najevo.
"Vám taky ne," usmál se vítězně. Zaklel jsem. Hledal jsem možné východisko. Žádné jsem nemohl najít. Do háje! Muž nabyl: "Myslím, že je čas to tu ukončit." Srdce mi bušilo 1000x rychleji než obvykle.
"Rene," ozvala se tiše DaNa: "Miluji tě." Zavřela oči.
"Ne!" zakřičel jsem. Nemohla se vzdát. Ani jsem nepostřehl jak se to stalo. Moje ruka samovolně vylétla na horu a bez míření vystřelila. Všichni tři jsme vykřikli.
Nevím jestli to byli minuty nebo sekundy, ale strach mě ochromil. Nedokázal jsem poznat co se děje. Cítil jsem novou bolest. Pře očima se mi setměla a já se sesypal k zemi. Slyšel jsem DaNy hlas, jak volá mé jméno. Pak už jen ticho...
Temno...světlo...temno...světlo.
"Ren!" Ten výkřik zněl tak vzdáleně. Uviděl jsem krásnou tvář. Usmívala se na mě. Připadalo mi, jako by se zastavil čas. Dokázal jsem vnímat jen tu dívku. Ano, DaNa. To byla dívka co jsem miloval. Milovala i ona mě? Proč se tak krásně usmívá. Je to ten nevinný úsměv, kvůli kterému jsem k ní začal něco cítit. Byl tak hřejivý. Už jen pohled na něj mě zahříval. Měl jsem pocit, že někam patřím. Že by možná dokázala rozehřát to mé ledové srdce. Možná by mě dokázala i přijmout. Ignorovat to, že jsem vrah. Co kdyby dokázala přijmout mé city? Ne, to není možné. Ale proč se tak usmívá? Chtělo se mi plakat.
"DaNo," pokusil jsem se zašeptat. V krku mě pálilo. V ústech jsem měl vyschlo.
"Rene! Rene!" znovu do ticha pronikl ten hlas. Zněl už blíž. Proč plakala? Chci vidět jen její úsměv!
"Rene, jsem tady," dál plakala. Cítil jsem teplo na tváři. Snažil jsem se rozehnat tmu. Něco mi v tom bránilo. Znovu jsem se pokusil. Tentokrát jsem ucítil nějaký výsledek. Do očí mě bodla zář. Nespokojeně jsem zabručel. Otevřel jsem oči úplně. Všechno bylo rozmazané. Jediný co jsem věděl, že mě někdo pevně svírá. Opatrně jsem zvedl ruku a položil jí na to závaží.
"DaNo?" zachrčel jsem nejistě. Okolí už začalo nabírat ostrých tvarů.
"Jsem tak ráda že žiješ!" DaNa mě pevně svírala okolo krku. Omámeně jsem se podíval po okolí. S trochou námahy jsem poznal naší soukromou nemocnici. Zaúpěl jsem, takže jsem se nechal jako idiot postřelit.
Opatrně jsem poplácal DaNu po zádech: "Jsi v pořádku?" Cítil jsem jak pokývala hlavou. Ulevilo se mi.
Dveře pokoje se otevřely.
"DaNo!" ozvalo se vyjeknutí. Poznal jsem JR. Tíha na hrudi se uvolnila. JR DaNu sundal. Teď jsem si jí mohl prohlédnout. Byla bledá, uplakaná s obvazem na krku. Jinak vypadal v pořádku.
"Ty nám dáváš zabrat," mrkl na mě JR. Pokusil jsem se usmát: "Jsem rád střed pozornosti." DaNa spustila další salvu breku.
"To všichni víme," přikývl. Pokusil jsem se posadit. Projela mnou bolest. To nevypadalo dobře. Sakra!
"DaNo, pojď na chvíli ven. Přišel doktor," pomalu se snažil jmenovanou odvést. Vzpírala se: "Já chci být s Renem!"
"Pokud chcete, aby byl na do smrti invalida, tak nás k němu nepouštějte," ozval se za nimi muž v bílém. Doktor Park.
"Doktore," ušklíbl jsem se. Doktor se pro změnu oslnivě usmál: "Mám ti zlámat kosti jako za mlada?" DaNa vyvalila oči. Povzdechl jsem si.
"Prosím jděte ven." Poslechla. Zůstal jsem s doktorem sám.
"Tak se do toho pustíme," natáhl si rukavice.
"Smrt ti nehrozí. To je nejdůležitější," seděl doktor Park naproti mě. Dokončil prohlídku.
"Ale?" zeptal jsem se. Všechno mě bolel. Měl jsem prostřelené rameno a bok.
"Myslím, že pravou ruku nějakou dobu nebudeš moct používat. Spíše pár let. Máš moc poškozené svalstvo."
"Tím mi chcete říct, že jako člen mafie jsem nepoužitelný. Nebudu moct střílet ani se prát," konstatoval jsem. Přikývl: "Mrzí mě to, ale nedokážu pomoct. Ruku budeš moct používat, jen ne na namáhavé věci."
"Mě to nemrzí. Je to cesta za volností," usmál jsem se. Jsem nepoužitelný. Jinými slovy v tomhle světě k ničemu. To znělo dobře.
"Co chceš dělat?" zamračil se. Měl jsem v tom jasno. V hlavě se mi rodil plán. Pokud tedy ona bude chtít...

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin_Kim55 Karin_Kim55 | Web | 22. března 2014 v 17:57 | Reagovat

*hvězdičky v očích* *w*
Aigooo~~~!! *w* já se nemůžu dočkat! *o* Awrr!! x333
ONA URČITĚ BUDE SOUHLASIT!! *O* ANO!! URČITĚ!! BUDE!! JINAK TU HOLKU PŘIŠKRTÍM!! O:))
tak tuhle kapitolu jsem si užila! ^^ nemůžu se dočkat další!!! x33 at už je zase pátek!!! *o*

2 Amy Amy | Web | 23. března 2014 v 19:44 | Reagovat

som ani nedýchala, keď som to čítala... kks... som rada že prežil (síce hej, kto by zabíjal hl. hrdinu, že?:D) a zas chudák Baek... no, čo už...
skvelé :)

3 calime calime | Web | 23. března 2014 v 20:01 | Reagovat

[2]: Máš pravdu, kdo by zabéjel hl. hrudinu :-D  :-D jen blázni *drbe si hlavu, že jí to nenapadlo dříve*
Jinak čteš ještě Květy sakury? Že jsi se neozvala :-x  O_O

4 Amy Amy | Web | 23. března 2014 v 21:32 | Reagovat

[3]: čítam čítam, len poslednou dobou sa mi nejako komentovať nechce :-| ale ja sa polepším, sľubujem ;-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama