Květen 2016

Wicked Angel - part 12 (Yuu Li)

22. května 2016 v 18:39 | Calime


Part 12
"Jak dlouho vydržíme žít ve lži anž by se z ní stala pravda?!" Becca Fitzpatricková


Jakmile jsem vešla do domu, tak na mě otčím začal řvát. Ukázkově jsem ho ignorovala. Vyběhla jsem po schodech do svého pokoje. Dveře jsem zamkla na několik západů a svezla jsem se k zemi. V očích mě štípaly slzy. Zadívala jsem se na své ruce. Celé se klepaly. Dlaně byly umazáné od krve. Od Minhyunovi krve! Převrátil se mi žaludek. Stočila jsem se na zemi do klubíčka. Z úst se mi draly dávivé zvuky. Po tváři mi stékaly horké slzy. Bylo to dlouho, co jsem brečela naposledy…

Dům konečně utichl. Vstala jsem ze země. Byla mi zima a celé tělo jsem měla v jednom ohni. Být dvakrát po sobě zbita, jako špinavý čokl, není nic pro mě. Popadla jsem velkou černou tašku, které ležela u knihovny. Potichu jsem se vykradla z domu. U Minhyuna se ještě svítilo. Tak nějak se mi ulevilo, i když jsem byla naštvaná. Přeběhla jsem silnici a bez zaklepání vešla. Uslyšela jsem bolestné syknutí: "Tulačko, nech toho. To není hračka!" Musela jsem se začít smát. Naskytl se mi pohled na Minhyuna, jak se pokouší marně si zavázat krvácející rameno a Tulačku, jak se mu zachytla do onoho obvazu v domnění, že je to hračka. Potlačila jsem v sobě vzrůstající hysterii z jeho zranění.
"Ty jsi vážně magor, co psycho?" hrdě jsem se napřímila a vešla. Musela jsem sebrat veškerou odvahu. Překvapeně se na mě podíval. Tvář měl bělejší než stěna. Zhluboka jsem se nadechla: "Dej to pryč, pomůžu ti."
"Proč?" hlesl. Poznala jsem, že mu mluvení dělalo potíže. Pokrčila jsem rameny: "Protože jsi můj přítel. A tohle holky dělají ne? Ošetřují svého pobodaného přítele." Tiše se zasmál: "To určitě." Odhodila jsem batoh na stůl. Vytáhla jsem z něj několik věcí a pečlivě je rozestavěla po stole. Minhyun se na to mračil.
"Moje matka je zdravotní sestra. Ledacos jsem se naučila. Nejsem hodná holčička a sem tam něco zašívat musí," vysvětlila jsem. Vypadalo to, že jsem na něj udělala dojem. Otočila jsem se na něj. Sundala jsem mu nepovedeně zavázaný obvaz. Tulačka se po něm opět začala sápat.
"Ty jedna," zasyčela jsem na ní: "Půjdeš na chvíli do koupelny, dokud ti nespravím páníčka. Ano?" Něžně jsem jí odnesla do vedlejší místnosti, kde jsem jí nechala. Vrátila jsem se zpátky k psychoušovi. Oči měl zavřený. Strčila jsem do něj: "Nespi!"
"Nespím," zamumlal. Pustila jsem se do ošetřování. Pozorně jsem si prohlížela jeho odhalené tělo. Měl ho samou jizvu. Některé musely být staré víc než deset let. Co byl tenhle kluk zač?!"
"Proč jsi neudělal, co jsem ti řekla, idiote?" zmáčkla jsem ránu o něco více, než bylo potřeba. Zavrčel. Mělo to ten správný efekt. Probudil se: "A proč po tobě jde ten chlap?"
"Tohle na mě nehraj. Proč ses nešel nechat ošetřit?"
"Nechci odsud odejít," hlava mu klesla. Rychle jsem ho chytla a profackovala. Otevřel vyděšeně oči. Díval se přímo do mého obličeje. Usmála jsem se: "Máš nějak mnoho tajemství. Nezdá se ti?"
"Ty taky nejsi zrovna otevřená kniha," jeho dech mě zalechtal ve tváři. Podívala jsem se na jeho rameno. Práci jsem dodělala. Měla bych jít domů. Místo toho jsem se podívala na Minhyuna: "Víš, že nás tajemství můžou rozdělit? Možná uteču za někým, kdo pobodání nebere s takovým klidem." Ztuhnul. Jeho výraz ztvrdl. Najednou nebyly na jeho chování znát známky ztráty krve.
"Já-tě-utéct-nenechám," řekl vážně. O krok jsem ucouvla. Jeho zdravá ruka se mi omotala okolo paže. Přitáhl mě zpátky. Spadla jsem na kolena. Skláněl se nade mnou: "Nikdy mi neutečeš. Znovu už ne, Da No." Ještě chvíli mě propaloval pohledem. Pak se jeho oči protočily a konec. Omdlel. Celou váhou se sesunul přímo na mě. Srdce mi splašeně bilo. Jeho váha mě téměř dusila. Ale co mi přišlo o mnoho dusivější, bylo něco jiného. Odstrčila jsem ho ze sebe.
"Kdo je, ksakru, Da Na?!" přikryla jsem si dlaní obličej.

Ucítila jsem jemné šimrání na břichu. Zavrtěla jsem se. Celé mé tělo bolelo, jako by na něj spadl snad stokilový náklad. Znovu jsem ucítila šimrání. Prudce jsem otevřela oči. Minhyun se nade mnou skláněl. V rukou držel okraj mého vyhrnutého trička. Celé břicho jsem měla venku.
"Co-si-myslíš-že-děláš-ty-psycho-debile?!" zavrčela jsem. Rychle látku pustil: "Dobré ráno." Díval se pryč.
"Dobré ráno? Chceš dostat dělo?!" posadila jsem se. Triko se svezlo na své místo. Minhyun se podrbal na zátylku: "Já vím, že to vypadá divně. Ale tak to není." Zadíval se na své nohy. Do klína se mu pohodlně usadila Tulačka.
"A jak to je? Prozatím to vypadá, že jsi normální úchylák, který svlíká holku, když spí." A oslovuje cizí holku, když je v delirium, doplnila jsem v duchu.
"Není o co stát," ušklíbl se: "Ale abych nevypadal, jako ten, kterého popisuješ, tak jsem chtěl zkontrolovat, jak se ti hojí modřiny." Nedůvěřivě jsem si ho prohlédla. Vypadal, že mluví pravdu.
"Fajn."
"Dáš si snídani?" zeptal se pochvíli. Zaváhala jsem: "Hele psycho, můžu mít otázku?"
"Hm," podrbal Tulačku na břichu a s úsměvem se na mě podíval. Sevřelo se mi hrdlo: "Co si pamatuješ ze včerejška posledního?" Ztuhnul. Jeho čelo se zkrabatilo tím, jak přemýšlel.
"Přišla jsi sem a začala mě ošetřovat. Pak jsi odnesla někam Tulačku a víc nevím. Stalo se něco?" zatvářil se zmateně. V očích měl nejistotu: "Nespal jsem?" Neodpověděla jsem. Vytřeštil oči: "Neudělal jsem něco? Neřekl jsem něco divného?"
"Ne, spal jsi. Docela jsi mě vyděsil. Víš," vynutila jsem si úsměv. Najednou mi začal hrát v kapse mobil. Rychle jsem ho vytáhla: "Ano?"
"Zlatíčko, kde jsi?"
"Ahoj mami, jsem ve škole. Dneska jsem šla dřív, abych se podívala, co jsem včera zameškala," vyhrkla jsem. Minhyun se začal tiše chechtat. Vycenila jsem na něj zuby.
"To je dobře a už je ti dobře?"
"Ano, mami." Ještě chvíli jsme pokračovali ve vyměňování běžných frází. Minhyun mě pitom pozorně sledoval. Měl u toho vážný výraz. Znervózňovalo mě to. Zavěsila jsem hovor. Minhyun se ke mně naklonil.
"Jsi lhářka," zasmál se a políbil mě…

Seděla jsem ve škole. Dívala jsem se na záda své kamarádky Pink. Stále se mnou nemluvila. Mi Na seděla na okenním parapetu a poslouchala muziku. Strčila jsem do krátkovlasé růžovky. Otočila se na mě: "Co chceš?"
"Chodím s tím psychoušem," oznámila jsem jí. Obočí jí vyskočilo vysoko do čela: "Kecáš!" Zavrtěla jsem hlavou: "Včera nás chytl otčím u mě v pokoji." Nemohla jsem zakrýt svůj vítězný úsměv.
"Hustý!" otočila se ke mně: "Doufám, že aspoň v nějaké neslušné poloze."
"Ne, jen jsme se líbali," našpulila jsem rty: "Umí to fakt dobře." Naklonila se: "Povídej, přeháněj."
"Není co. Jen…"
"Co jen?" zněla dychtivě. Zavrtěla jsem hlavou: "Jen je vážně divnej. Rozčiluje mě. Nikdy nevím, co udělá. Je to vzrušující, ale zároveň mě to děsí."
"Zjistila jsi s čím se léčí?" zamyslela se. Povzdechla jsem si: "Nevím, ale mám pocit, že bych to měla zjistit. Včera se choval hodně zvláštně. Navíc řekl jedno jméno, které mě zajímá. Myslím, že by mohlo být v jeho spisech."
"Ty vole, neříkej, že se ti líbí. Snad k němu něco necejtíš?!" Mávla jsem rukou: "Vůbec! Jen ho využívám, abych vyprovokovala toho nežehlence. Nic k němu necítím, jen mě zajímá co je zač."
"Hele, dávej si bacha, holka. Tenhle kluk není pro tebe," zamračila se. Usmála jsem se: "Já vím. Ukončím to s ním hned, jak se dostatečně pobavím." Snad…

Wicked Angel-Part 11 (Minhyun)

9. května 2016 v 21:03 | €vil&Calime



Návrat zabudnutej SiMi a vymazanie Can´t say i love U

2. května 2016 v 23:01 | SiMi
Ahojte,

mnohí z Vás na mňa už určite zabudli, no ozývam sa skoro po roku odpočinku...a prečo?
Proste mi toto moje fantazírovanie a písanie chýbalo a rovnako aj naši čitatelia - čiže vy Mrkající
Viem moja aktivita tu stála za veľké guľové, no minulý rok by som zhrnula do pár stručných slov: Zabudnúť a nespomínať!
Stalo sa toho strašne veľa v mojom osobnom živote. Uberalo mi to chuť do písania a rovnako sa to na ňom aj odrážalo.
Preto som sa rozhodla vymazať svoju poviedku Can´t not say I love you, pretože tam bola kopa chýb, ktoré som si predtým nevšímala a pokladám to za odfláknutú poviedku, ktorá už neuzrie svetlo sveta....
Rozhodla som sa však napísať niečo nové, dúfam že už o niečo lepšie.
Stay by my side znie názov novej poviedky, nad ktorou som začala premýšľať už dlhší čas, len som nevedela koho do tejto poviedky dať, keďže mám dva boybandy, ktoré sú môjmu srdcu blízke: VIXX(Leo) a GOT7(JB).
Preto som sa rozhodla napísať takýto dlhýý príhovor...môžme to označiť za príhovor? Dajme tomu Usmívající se, aby som Vás - čitateľov - zapojila do môjho návratu na našu ff stránku.
Čo znamená, že píšte komenty, o ktorej z týchto dvoch skupín by ste chceli čítať VIXX s Leo? Alebo GOT7 a JB?
Samozrejme kto bude najčastejšie spomenutý, ten vyhráva.
Takže sa teším na spoluprácu s Vami a Vašim výberom!
Dúfam, že sa zapojíte a pomôžete mi tak k návratu a k písaniu.

Vaša SiMi Usmívající se

Wicked Angel - Part 10 (Yuu Li)

1. května 2016 v 13:14 | Calime


*Takže je tu nový díl, ale chtělo by to víc povzbuzení. €vil stávkuje! Představte si to a nemůžu jí dokopat k aktivitě! Zvládnete to Vy?
~Calime~*
PS. Ať se Vám to líbí :)